Jak správně likvidovat léky a jiný odpad

Úvod

Správná likvidace nepoužitých nebo prošlých léků je důležitá nejen pro ochranu životního prostředí, ale i pro bezpečnost lidí a zvířat. Většinu léků lze bezplatně odevzdat v lékárně, kde se postaráme o jejich ekologickou likvidaci. Ne všechno ale do lékárny patří! Některé zdravotnické pomůcky, chemikálie, přístroje a kontaminované přípravky je nutné likvidovat jiným způsobem.

×

Legislativa ČR

Likvidace odpadů v České republice se řídí především zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech, který je základním právním rámcem pro nakládání s odpady, jejich evidenci, ohlašování, plánování i sankce. Tento zákon je účinný od 1. ledna 2021 a tvoří páteř celé odpadové legislativy v ČR.

Doplňující legislativa

Zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech

Zákon č. 243/2022 Sb., o omezení dopadu vybraných plastových výrobků

Vyhláška č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady

Vyhláška č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů a posuzování vlastností odpadů

Vyhláška č. 30/2021 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o obalech

Základní přehled

Jaké přípravky spadají pod odbornou likvidaci lékárnou

Oficiální likvidace odpadů v lékárně na základě převzetí od pacientů je vymezena katalogovým číslem 20  01 32. Spadají sem tablety, kapsle, sirupy, kapky, masti, krémy, léčivé spreje, léčivé náplasti (TTS), inhalátory se zbytky léčiva, veterinární léčiva a prakticky všechny nepoužité léčivé přípravky v originálním balení vydané v lékárně. Výjimku tvoří cytostatika a přípravky, které během užívání či manipulace spadají do jiného katalogového čísla, a tedy vyžadují odlišný způsob likvidace odpadu (vysvětlení níže).

Ostré předměty s léky - neinfekční

Pokud se rozbije skleněná nádoba od antibiotik nebo jiného léku, případně máte nepoužitý lék s jehlou, je nutné vložit i se zbytky léčivé látky do pevné, nepropustné, nepropíchnutelné a dobře uzavíratelné nádoby z plastu (např. plastová láhev od pracího gelu, silnostěnná plastová krabice od proteinového prášku, motorového oleje, plastová krabička na svačiny, přepravní uzavírazelný box nebo speciální kontejner na ostrý odpad atd.). Teprve pak je odnést do lékárny k likvidaci.

Poznámka: Pokud je vnitřek nádoby tekutý, doporučuje se vložit tam kus gázy nebo jiného savého materiálu (papírové utěrky atd.).

Sporné

Cytostatika oficiálně spadají pod katalogové číslo 20 01 31 a řídí se přísnějším charakterem zacházení po celou dobu (od výroby až po odstraňování). "Pravá" cytostatika mají cytotoxický účinek (zasahují do DNA nebo buněčného dělení, tím ničí buňky, přímo nebo jen zastaví jejich růst). Zde nastává komplikace, jelikož pojem cytostatikum je hodně obecný a zahrnuje i méně nebezpečné léky, které mohou být likvidovány s ostatními léčivy. "Pravá" cytostatika vyžadují zvláštní bezpečnostní režim při likvidaci. To splňují onkologická pracoviště. Nejlepší možností je vrátit přípravek přímo předepisujícímu lékaři. (Některé nemocniční/fakultní lékárny ve spolupráci s onkologickým oddělením připravují nebo upravují cytostatické přípravky. Mají k těmto účelům vyčleněnou samostatnou laboratoř. Tyto lékárny mají možnost převzít i tyto přípravky. Ovšem doporučuji se nejdříve zeptat a v případě souhlasu řídit se veškerými pokyny s tím spojenými)

Proč následující produkty nespadají pod likvidaci v lékárně

Použité jehly a stříkačky

Závisí na obsahu: Barvy a pigmenty, oleje, potraviny, technické kapaliny a jiné nekontaminující látky. Pokud nejde o nebezpečnou nebo infekční látku, lze samotnou stříkačku bez jehly vhodit do směsného odpadu. V opačném případě musí jít do sběrného dvora.

Samotné neinfekční jehly a integrované neinfekční jehly se likvidují jako ostré předměty katalogového čísla 18 01 01 nebo u domácností jako 20 01 99. Domácnosti je nesmí vhodit do popelnice (pro možné poranění pracovníků). Je nutné je vložit do pevné, nepropíchnutelné, uzavíratelné nádoby a odevzdat ve sběrném dvoře jako nebezpečný odpad.

Infekční materiál

Infekční materiál je jakýkoli odpad, který může obsahovat biologické agens, tedy bakterie, viry nebo jiné mikroorganismy schopné způsobit onemocnění. Použité obvazy, tampony, rukavice, materiál kontaminovaný tělními tekutinami se odborně likvidují podle katalogového čísla 18 01 03. Jehly, lancety, skalpely a další ostré předměty takto použité se odborně likvidují podle katalogového čísla 18 01 03 01 (od 1.1.2025).

Jako infekční agens se musí předpokládat veškerá kontaminace, kde je přítomná krev, sperma, vaginální sekret, mozkomíšní mok, pleurální, peritoneální, perikardiální tekutina, synoviální tekutina, plodová voda, moč, stolice, hnis a zvratky. Sliny a slzy v podstatě také (ale mají zákonné výjimky, kdy je nutné na ně takto nepohlížet = např. příbor v restauraci). Samotný pot není považován za infekční (pokud není smísen s infekční kožní chorobou).

Lékárna běžně nemůže přijímat infekční nebo potenciálně infekční materiál, protože nejde o běžný lékárenský odpad a většina z nich k tomu nemá ani potřebné vybavení, povolení a smlouvy se specializovaným zařízením pro sběr a likvidaci infekčního odpadu. Lékárny jsou ze zákona oprávněny přijímat od pacientů pouze nebezpečný odpad z léčiv 20 01 32 (tedy prošlé či nepoužité léky). V rámci své běžné praxe "lidově řečeno" pacienty neosahávají a neodebírají jim tělní tekutiny. Z toho vyplývá, že v běžné praxi s infekčním materiálem nezachází.

Snaha byla: Lékárny se v minulosti snažily poskytovat pacientům i doplňkové zdravotnické služby. Mezi související s touto problematikou patří měření glukózy, ošetřování drobných ran, testování za covidu, očkování. V několika řízených pilotních projektech (zejména měření glykemie) se ukázalo, že možné to je a má to silný preventivní a edukativní charakter. Problém nastal zejména v postoji České lékařské komory, která ve všech zmíněných (i těch nezmíněných) případech stála tvrdě proti a odmítala i možnost sdílení (poskytnutí) výsledků vyšetření v lékárně s ošetřujícím lékařem. Lékaři je automaticky zavrhli, pojišťovny odmítly hradit, kraje se nechtěly spolupodílet na odstraňování tohoto odpadu a nutnost od pacientů vybírat poplatek za vyšetření byla diskutabilní. Nutné vybavení, prostory, schválení, personální vytížení a administrativní poplatky se staly značnou finanční i logistickou zátěží. Lékárny proto od těchto vyšetření většinou upustily.
Jen pro zajímavost: Pokud bychom od pacientů měli vybrat 50 kč za takové vyšetření. Potřebovali bychom 300 až 350 pacientů ročně, abychom mohli zaplatit pouze administrativní poplatky za řádnou likvidaci tohoto infekčního odpadu.

Možnosti likvidace:

1) Lékárna: Pokud nějaká lékárna aktivně nabízí vyšetření glykemie nebo stěru z ústní dutiny (možná v budoucnu i očkování), musí mít zajištěnou likvidaci biologického potenciálně infekčního odpadu. Pokud je správně a pečlivě zabalen, může tedy od pacientů převzít tento materiál k likvidaci.

2) Právní klička: Nemocniční lékárny jsou součástí nemocnice. Právně se neberou jako zcela samostatný subjekt, ale jako další oddělení. Ačkoliv samotná nemocniční lékárna nemusí mít potřebné vybavení, zastupuje subjekt, který má smlouvu a veškeré vybavení pro jeho správné uchovávání a zajištěnou správnou likvidaci. Je tedy možné po domluvě ho zde odevzdat. Lékárník poté musí bez průtahů odnést tento odpad na místo určení v rámci nemocnice.

3) Ordinace lékaře: Každá ordinace lékaře je ze zákona povinna zajistit bezpečné nakládání s biologickým a potenciálně infekčním odpadem, který při poskytování zdravotních služeb vzniká (tedy při ošetření, diagnostice či jiném zdravotnickém úkonu). Tento odpad spadá do skupiny 18 01 03 (XX) podle Katalogu odpadů a zahrnuje zejména materiál kontaminovaný krví či jinými tělními tekutinami, použité obvazy, rukavice, tampony a ostré předměty. Povinnost se však nevztahuje na materiál, který si pacient přinese sám (použité injekční jehly, testovací proužky či jiné potenciálně infekční předměty pocházející z domácí péče). Lékař není povinen takový odpad od pacienta přebírat, protože odpovědnost za jeho likvidaci nese původce. Proto je nutné se s lékařem předem domluvit, zda bude ochotný tento materiál přebrat.

4) Domácnosti: Nejsou dle zákona brány za původce zdravotnického odpadu a tento materiál spadá pod katalogové číslo 20 01 99. Tudíž pokud jde o použité obvazy, náplasti, výtěrové tyčinky, posmrkané kapesníky, je nutné je vložit do nepropustného pevného plastového sáčku nebo do několika slabších. Hermeticky uzavřít, aby se zamezilo jeho vysypání mezi ostatní odpad a vhodit do komunálního odpadu.

Pozor: Ostré kontaminované předměty je nutné uložit do pevné, nepropustné, nepropíchnutelné a dobře uzavíratelné - nepropustné nádoby z plastu a odevzdat ve sběrném dvoře jako nebezpečný odpad.

Nepoužité doplňky stravy

Doplňky stravy se nepovažují dle zákona za vysoce nebezpečné a oficiálně spadají pod katalogové číslo 20 01 99. Likvidují se jako běžný komunální odpad. Ovšem různé obaly se mají třídit podle jeho charakteru papír, sklo, plast, kovový obal.

Poznámka: Dnes jsou volně prodejná i léčiva. Drtivá většina populace nedokáže odlišit, co je lék a co doplněk stravy. Když mezi léky přinesete i nějaký zbytek doplňku stravy, neměl by se na vás nikdo zlobit.

Rostlinné přípravky, které nejsou léky

Rostlinné přípravky, které nejsou léky se nepovažují dle zákona za vysoce nebezpečné a oficiálně spadají pod katalogové číslo 20 01 99. Likvidují se jako běžný komunální odpad.

Zdravotnické prostředky

Nepoužité nebo použité neinfekční zdravotnické prostředky

Spadají také pod katalogového číslo 20 01 99. Likvidují se jako běžný komunální odpad.

Malé elektrozařízení

Spadají pod katalogového číslo 20 01 36. Jsou to glukometry, tlakoměry, teploměry bez rtuti, pulzní oxymetry, malé domácí inhalátory a další drobná elektronická zařízení, která se likvidují jako elektroodpad. Ten zajišťují sběrné dvory, červené kontejnery na elektroodpad. Někdy i obchody s elektronikou (Datart, Electro World, Okay atd.)

Poznámka: Lékárny, kde pacient získal zdravotnický elektronický prostředek, po dobu záruční doby slouží jako garant kvality. Na základě reklamace přijme přístroj k posouzení závady a na jejím základě pak přistupuje k jejímu konečnému vyřízení.

Kosmetika, kontaktní čočky

Krémy, make‑up, šampony, deodoranty, parfémy, opalovací krémy, tělová mléka, balzámy, laky na vlasy, odličovací přípravky, kontaktní čočky spadají pod katalogové číslo 20 01 99. Nepoužitou nebo prošlou kosmetiku vyhoďte do směsného komunálního odpadu. V případě úplného využití je vhodné vyčistit a roztřídit podle obalu (papír, plast, sklo, kov).

Obvazový materiál - neinfekční

Gázy, obinadla, náplasti bez léčiva, sterilní i nesterilní čtverce, elastická obinadla, fixační materiál, jednorázové krytí ran, když nebyl použit či infekčně kontaminován spadá pod katalogové číslo 20 01 99. Likvidují se jako běžný komunální odpad.

Rtuťové nebo galiové teploměry

Rtuť je nebezpečná látka, proto mají rtuťové teploměry zvláštní režim. Spadá pod katalogového číslo 20 01 21. Likviduje se jako nebezpečný odpad ve sběrném dvoře nebo vyhlášeném sběrném místě v obci.

Galium není považováno za nebezpečné, ale není vhodné ho vyhazovat do směsného odpadu. Doporučení je likvidovat ho ve sběrném dvoře.

Každý z nás už někdy udělal chybu v tom, jak správně naložit s odpadem. Pravidla jsou složitá, často se mění a někdy je těžké se v nich vyznat. Důležité ale je, aby se většina lidí snažila dělat věci správně a postupně se učit, jak odpad třídit a likvidovat zodpovědněji. Nikdo po vás nechce dokonalost, jen upřímnou snahu situaci zlepšovat a vědomě ji neporušovat. Každý malý krok správným směrem má smysl.

PharmDr. Milan Černohlávek